Pamatujete na diskety? Plastové placky s magnetickým kotoučkem, které se již dávno smaží v propadlišti dějin? Tak proč se mi po nich pořád stýská?

Dnes je doba dál – pro přenášení dat používáme internet a vůbec nám to nepřijde jako něco nezvyklého. Lokálně pak data mezi různými přístroji přenášíme v paměťových kartách, v poslední době typu SD. Nevím, jak to máte vy, ale já tyto karty schraňuji na jednom místě a když chci některou z nich vzít, řeším dilema. Před sebou totiž vidím toto:

A nikdy se nemohu vzpomenout, která je ta pravá. Která z nich obsahuje bootovací instalaci Snow Leoparda?  Na které je živé Ubuntu? Která je do kamery, která do foťáku a která jen tak náhradní? Zkrátka zmatek nad zmatek.

Konečně se dostávám k těm disketám: v jejich dobách výrobci tak nějak počítali s tím, že uživatel může mít disket i více  a proto jejich papírovou polepku vybavili částí, na kterou se dalo psát. Mohli jsme si napsat, co na té které disketě je, jestli je ke smazání nebo uchování a podobně. Výrobci dnešních paměťových karet ale toto neřeší – raději nás zásobují kartičkami s obrázky hor, moří nebo barevných přechodů. Kam si na to ale chudák uživatel a jak má něco poznamenat k obsahu? Vždyť na ty lesklé lakované papírky je často i lihový fix krátký…

Jak řešíte problém označování paměťovek vy?