Schotkův blog

Je velmi zajímavé sledovat životnost bulvárních zpráv; a to bez ohledu na to, jak hodně jsou nebo nejsou nesmyslné. Nejdříve sledujeme doslova zahlcení – jednu a tutéž zprávu papouškují bez vlastní invence a úvahy doslova všichni. Píší o ní ti i oni a snaží se z ní vytřískat maximum. Maximum laciné čtenosti.

Pak však nastává druhá fáze: vystřízlivění. Ta nastává tehdy, kdy se bulvární zpráva napotvrdí nebo naopak vyvrátí. A o té, světe div se, nepíše nikdo. Nikdo z těch, kdo ji dříve umísťovali s palcovými nadpisy na titulní strany, si jí nevšimne. „Však co bychom o tom psali. Vytěžili jsme ji do posledního písmenka a přece nebudeme čtenářům říkat, jak jsme naletěli.“, myslí si.

Podobných zpráv je okolo nás mnoho, jen jedna však mne přivedla k myšlence na tento příspěvek. Vzpomínáte si na polovinu února, kdy totálně všechna média troubila do světa již na první pohled lživou zprávu, že Stevu Jobsovi zbývá již pouhých šest týdnů života (galerie odkazů zde)? Propadli tomu totálně všichni: od bulváru, přes rádoby bulvár až po seriózní média (jen s několika čestnými výjimkami).

A víte co? Pokud dobře počítám, je to právě šest týdnů od uveřejnění této zprávy. A Steve Jobs nejen nadále žije, ale i prezentuje a dává rozhovory k aktuálním událostem. A poněkud (ne)překvapivě jsem nenašel jediné médium z těch, které tuto zprávu rozšiřovali, že by na tuto skutečnost upozornili.

Šířit lži a strašit, šokovat a překvapovat čtenáře ano. Ale pravdivě informovat? To ne…

Na App Store je možné najít několik stovek tisíc aplikací. Ovšem takovou, jakou bych potřeboval, jsem nenašel. A klidně bych za ni zaplatil. Více

Pamatujete na diskety? Plastové placky s magnetickým kotoučkem, které se již dávno smaží v propadlišti dějin? Tak proč se mi po nich pořád stýská?

Dnes je doba dál – pro přenášení dat používáme internet a vůbec nám to nepřijde jako něco nezvyklého. Lokálně pak data mezi různými přístroji přenášíme v paměťových kartách, v poslední době typu SD. Nevím, jak to máte vy, ale já tyto karty schraňuji na jednom místě a když chci některou z nich vzít, řeším dilema. Před sebou totiž vidím toto:

A nikdy se nemohu vzpomenout, která je ta pravá. Která z nich obsahuje bootovací instalaci Snow Leoparda?  Na které je živé Ubuntu? Která je do kamery, která do foťáku a která jen tak náhradní? Zkrátka zmatek nad zmatek.

Konečně se dostávám k těm disketám: v jejich dobách výrobci tak nějak počítali s tím, že uživatel může mít disket i více  a proto jejich papírovou polepku vybavili částí, na kterou se dalo psát. Mohli jsme si napsat, co na té které disketě je, jestli je ke smazání nebo uchování a podobně. Výrobci dnešních paměťových karet ale toto neřeší – raději nás zásobují kartičkami s obrázky hor, moří nebo barevných přechodů. Kam si na to ale chudák uživatel a jak má něco poznamenat k obsahu? Vždyť na ty lesklé lakované papírky je často i lihový fix krátký…

Jak řešíte problém označování paměťovek vy?

Včera po desáté večer jsem krátce komentoval čerstvě představený iPad 2 ve večerním Radiožurnálu. Pokud jste nebyli na příjmu, můžete si vše poslechnout ze záznamu.

Večerní Radiožurnál 2. 3. 2011 (ČRo Radižurnál)

Přehrávač se otevře v novém okně, rozhovor začíná přibližně v 8:30…

Těší nás, jak je naše prvotina Začínáme s Macem úspěšná. Máme připravenu zajímavou řadu knih s Apple tématikou, které však neplánujeme vydávat klasicky jako papírové knihy (i když osobně papírovou knihu nadevše miluji), ale jako e-knihy. Pojďte tedy sledovat tok našich myšlenek a závěrem vás poprosím o váš názor – o to, co by pro vás bylo nejzajímavější.

Anotace

Pracujeme na sérii knih (nebo spíše brožurek) v pracovní edici „Jak na …„. Kdyby došlo na klasický tisk, jednalo by se o knihy malého formátu jako má Začínáme s Macem s rozsahem mezi 50 – 70 stranami dle tématu. Ceny by měla být nízko na úrovni jednoho čísla běžného časopisu, reálně okolo padesáti korun (bez daně). Půjde o příručku věnující se vždy konkrétnímu tématu / aplikaci s nezanedbatelným podílem grafického obsahu. Tedy návodovou: takovou, kterou si nebudete číst ve vlaku nebo autobuse, ale kterou budete listovat u počítače a pracovat podle rad v ní uvedených.

Jaký formát?

První problém je, jaký formát zvolit. Protože jde o knihy určené pro uživatele Maců, je tedy důležitá především možnost jejich čtení na stolním počítači, teprve až v další řadě na iPadu nebo iPhonu a teprve až poté na e-inkových čtečkách. K dispozici jsou tyto varianty:

• PDF
  proč ano: kniha bude všude vypadat tak, jak byla vysázena, může být přehlednější a praktičtější, layout bude hezčí, půjde zobrazit všude, bude možné ji vytisknout a sešít
  proč ne: hůře se čte na e-inkových čtečkách (avšak možnost přizpůsobit PDF jejich specifikům), nákladnější sazba
• ePub (a odvozeniny)
  proč ano: dobrá čitelnost na mobilních zařízeních, problémové zobrazení na stolním počítači, levná sazba
  proč ne: kniha bude pokaždé vypadat jinak, nelze využít grafické prvky (šipky z textu k patřičným prvkům na obrázcích), vše bude hůře přehledné, horší možnosti zabezpečení

Prozatím mírně vede PDF….

Jaký systém?

Opět zde jde primárně o to, aby byla příručka dobře čitelná především na počítači a teprve až poté na dalších možných i nemožných přístrojích. Nabízí se tyto služby:

• přímý prodej
  proč ano: ušetříme na marži třetí straně,  přímý kontakt se čtenáři
  proč ne: nutnost vyřešit platební kanál, špatné možnosti zabezpečení, náročné na lidskou práci
• iBooks
  proč ano: je to moderní a Apple pozitivní, slušné zabezpečení
  proč ne: nemožnost čtení a nakupování na počítači (!), nutnost přidělit ISBN číslo publikaci (která dle ISBN autority toto číslo mít přiděleno nemá), administrativní úkony skrz US platební zákony, nemožnost použít PDF formát, odevzdávání části peněz zahraniční společnosti
• RájKnih.cz
  proč ano: čtečka pro všechny platformy, možnost čtení napříč platformami, slušné zabezpečení, peníze zůstávají v Česku a podporují lokální trh
  proč ne:  nemožnost použít PDF, omezené možnosti formátování obsahu
• Palmknihy.cz
  proč ano: není omezeno na čtečku, možnost použít PDF formát,  přijatelné zabezpečení, peníze zůstávají v Česku a podporují lokální trh
  proč ne:  zatím jsme na nic nepřišli

Takže v současnosti žebříček vypadá: Palmknihy – RájKnih – přímý prodej – iBooks….

Tak, pomůžete nám s úvahami? Na jaké plusy a mínusy jsme zapomněli? Odhlédněte prosím od faktu, že jedna ze služeb je do Applu, názory „Píšete o Apple tak přece musíte podporovat iBooks“ opravdu slyšet nepotřebujeme Mějte prosím také na mysli, že technická příručka je trochu něco jiného, než klasický román. Takže řekněte, jak byste nejradši u svého Maca takové knížky rádi četli vy?

V redakci právě testujeme v mnohém unikátní Wi-Fi  televizní tuner Tizi od Equinuxu. Ten umožňuje proměnit iPhone nebo iPad v digitální televizi i digitální rekordér.

Aktuální verze ovládací aplikace Tizi pro iOS zařízení totiž dokáže také nahrávat televizní vysílání přímo ve vaší kapse, video pak můžete později shlédnout nebo prostřednictvím iTunes stáhnout do počítače. V něm si je můžete přehrát nebo převést do jiného formátu.

Video je nahráváno v plném PAL rozlišení s prokládanou zvukovou stopou. To je sice běžné pro digitální televizní vysílání, QuickTime si s nimi však neporadí, tudíž pro shlédnutí musíte použít jiný přehrávač, ideální je například VLC.

Dvě ukázky z předchozího screenshotu mají okolo dvaceti vteřin a jsou zcela bez úprav tak, jak jej iTunes stáhl přímo z iPadu. Můžete se tak sami podívat, jakou kvalitu od videa očekávat a jak se dá se záznamem dále pracovat – pro konverzi můžete použít například osvědčenou aplikaci Handbrake.

Ukázka první
Ukázka druhá

Kompletní zkušenosti s Wi-Fi DVB-T tunerem Tizi čekejte počátkem příštího týdne, zařízení do testu zapůjčil iStyle.

Když jsem se již odhodlal k jailbreaku svého iPadu z pohnutek popsaných v tomto článku, využil jsem také možnosti dovybavit svůj Wi-Fi iPad o možnost GPS navigace.

S navigací na iPadech se to má takhle: zatímco verze 3G + Wi-Fi obsahují GPS přijímač, obyčejné Wi-Fi verze navigace nemají. Můžete toto řešit buďto připojením některého z modulů určených pro Dock konektor, nebo prostřednictvím Bluetooth přijímače. Zatímco pro použití přístrojů připojovaných přes Dock konektor není třeba provádět JB, pro použití Bluetooth příjmače ano.

Již dříve jsem pro navigaci na iPodu touch používal aplikaci RoQy Blueooth – její starší verze je k vidění například ve videorecenzi navigace nDrive. Protože jsem s ní měl dobré zkušenosti, využil jsem jejích služeb i na iPadu.

Musel jsem však sáhnout po novější verzi roqyBT4, která je určena pro použití na zařízeních se systémem iOS 4.x. Jedná se o komerční aplikaci, za licenci zaplatíte 8 Eur. Licence je platná pro všechny budoucí verze a legálně ji můžete použít hned na dvou iOS zařízeních: tedy třeba na iPodu/iPhonu první generace i iPadu současně. Využil jsem svoji původní licenci koupenou dříve pro touch a převedl ji na iPad.

Aplikace funguje korektně, pod iOS 4.x nezpůsobuje žádné problémy s bluetooth stackem iOS, jako to měla ve zvyku na starších operačních systémech. Vše, co musíte udělat, je zadat párovací kód pro vaši konkrétní GPS, nechat si ji vyhledat a připojit se k ní.

Já používám letitou navigaci MSI SF200 (má přesný čipset a povolenou statickou navigaci), se kterou vše funguje výborně. Seznam podporovaných modulů můžete najít zde. Po spárování se aplikace přepne do náhledového módu, kde vidíte vaši aktuální polohu na mapě i informace o poloze a satelitech přijímaných ze BT modulu.

Protože aplikace mapuje připojenou navigaci na stejný vnitřní port, na kterém je připojena interní GPS u modelů jí vybavených, funguje korektně ve všech aplikacích – nenarazil jsem na žádnou, kde by nebyl funkční.

GPS na iPadu je návyková, jezdit například s navigací WAZE na takto velkém displeji je návykové a zbývá mi již jen jediné – vyřešit uchycení iPadu na centrální konzoli v autě. A až potkáte v lese někoho, kdo nese před sebou iPad, tak jsem to já na cestě k nejbližší geocache…

Jailbreak nemám rád a pokud mohu, snažím se mu vyhýbat. Ale s příchodem iOS 4.2 jsem však již byl k němu okolnostmi dotlačen – a nemůže za to nikdo jiný, než Apple a tak trochu i ten Facebook.

Ano, hlavním důvodem pro JB byla změna funkce bočního přepínače: na krkolomné zamykání rotace prostřednictvím multitask-pruhu jsem si za celou dobu nezvykl a když jsem tedy zvažoval, zda iPad prohodím vztekle oknem nebo umravním, vyhrálo umravnění. Řešením je bohužel pouze JB, protože Apple se rozhodl nedat uživateli možnost volby. Vše poté vyřešila jednoduchá utilitka NoMute. Díky Apple, že ve svém dokonalosti nutíš uživatele k takto problémovým řešením.

Druhou utilitkou, po které jsem sáhnul, je hack FullForce (které se pověnuji trochu déle). Jde o utilitu, která dokáže iPhone aplikaci neoptimalizované pro iPad vnutit jeho plné rozlišení. Ne u všech to funguje: ale u těch, o které mi šlo především, ano.

Nastavení aplikace FullForce

A šlo mi především o Facebook aplikaci. Ta originální pro iPhone je v podstatě dokonalá a žádná z dostupných náhrad nenabízí totéž, ať již se jedná o nabídku funkcí či uživatelskou přívětivost. Ta však pro iPad neexistuje a podle vyjádření představitelů Facebooku ani hned tak existovat nebude. Je to škoda, naštěstí FullForce ji umravní velmi pěkně.

Další aplikací, u které FullForce funguje dobře, je mobilní Opera. Používám ji rád, především na pomalém připojení mimo 3G sítě je o poznání rychlejší a nevyčerpává tolik data z FUP limitu. Vše funguje dobře na výšku, při otočení na šířku již překreslování funguje špatně.

Dále jsem si oblíbil IM komunikátor Meebo, především pro jeho cloud-řešení, díky kterému mám na všech počítačích k dispozici všechny kontakty i s kompletní historií. Až na pár drobností v zobrazení pozadí funguje také dobře.

A zavěrem ukázka aplikace, která je určená jen pro iPhone, ale která je tak dobře napsána, že po roztažení vypadá na iPadu tak, jako by na něj od počátku patřila.

I když to tak může vypadat, jediným důvodem pro JB bylo odstranění funkce hardwarového tlačítka. FullForce hack již přišel pouze jako bonus, když už ten JB mám. Mimo těchto dvou jsem si pak doinstaloval pouze Ubuntu systémový font (mám jej prostě rád) a přidal podporu pro externí Bluetooth GPS přijímač (má Wi-Fi verze vestavěný GPS čip nemá). Ale o tom zase někdy příště…

Aktualizováno: neuvěřitelné se stalo skutkem, důvod pro JB bude brzy odstraněn: Vyšla první beta iOS 4.3, přináší mnoho zajímavých funkcí, mezi nimi i obnovení funkce přepínače. Skvělé!

V posledních měsících se hodně hovoří o konvertibilním notebooku Dell Inspiron Duo. někteří komentátoři jdou ve svých popisech tak daleko, že hovoří o tomto modelu jako o prvním konvertibilním tabletu. Je opravdu tak inovativní, nebo jim jen neslouží paměť?

Ve zkratce si shrneme, oč vlastně jde: o zařízení, které lze překlopením displeje proměnit z tabletu zpět na klasický netbook. Ta zmíněná inovativnost spočívá v tom, že displej je uchycen v polovině rámu a vlastně se tak překlápí, zatímco většina netbooků s otočným displejem se otáčela v jediném kloubu.

Je tento koncept natolik inovativní, jak se mnohde tvrdí? Samozřejmě že ne, jde jen o oprášení pěkně starého nápadu. Ale začněme popořádku.

V polovině devadesátých let minulého století existovala v San Jose společnost, která se jmenovala Vadem Corporation. Ta v roce 1998 představila a v roce 1999 uvedla na trh svůj Handheld PC s názvem Vadem Clio. Počítač, který poháněly Windows CE 3.0 byl ovládán prostřednictvím dotykového pera a jako první v historii používal uchycení displeje na kloubu ve středu rámu známém pod označením SwingTop. Tedy přesně to samé, jako dnes ukazuje Dell Inspiron Duo – jen o dvanáct let později.

Clio nijak nezapadlo – vyhrálo několik cen v prestižních časopisech i na výstavách a dočkalo se i nástupce. A takhle Vadem Clio vypadalo:

SwingTop koncept vyvinul a patentovat Edmond Ku, vedoucí vývojář Vademu. Rameno bylo navrženo studiem Frogdesing, konkrétně designéry Soniou Shieffer a Joshem Morenstein. Bylo vyrobeno z hliníkového rámu a pokryto materiálem vyrobeným z uhlíkového kompozitu, tudíž poměrně moderní technologie i na dnešní poměry.

Po koupi Vademu společností Pinax Group tato zajímavá produktová řada zaniká. A až dnes se koncept SwingTop objevuje v Inspironu Duo. A vy již víte, že ne všemu, co je PR odděleními vydáváno za inovativní musí nutně inovativní být.

Pro zajímavost: vyšší konfigurace Clio C-1050 vydržela 12 hodin na baterii, byla poháněna procesorem NEC VR4121 s taktem 168 MHz, mělo 32 MB paměti, 24 MB ROM obsahovala operační systém. Displej o úhlopříčce 9,4 palce měl rozlišení 640 x 480 bodů, byl barevný a pasivní. Kontektory zastupovaly tehdy nutné sériový port, a po jednom slotu pro paměťové karty CompactFlash a PC Card typu II. Samozřejmostí byl integrovaný modem i infračervený port. Hmotnost zařízení byla 1,3 kilogramu.

Vůbec nemám rád ničení věcí, navíc těch, které ještě dobře fungují. Autoři následujícího videa však argumentují tím, že Apple vydal nový a lepší MacBook Air a co tedy si počnout se starým modelem, který je k nepotřebě? Co byste provedli vy?